O čem mluvit

Vždycky jsem měla ráda upovídané lidi, protože jsem se příliš nemusela starat o to co říct, a přesto mezi námi byla vždycky bujná konverzace.
Moc ráda poslouchám, snad mnohem radši než vyprávím a u mě věřte, že je to pravda, i když to říká většina lidí a pak to má naopak.

Upovídání lidé jsou prostě fajn, protože je můžete poslouchat celé hodiny a stále vám to bude připadat zajímavé, pokud vám mají co říct. Ale jsou i případy (například jedna nejmenovaná spolužačka), kdy vám dotyčný začne vyprávět o tom, jak se v osmi letech poblinkal mamce na rameno a přijde mu to hrozně vtipné a očekává od vás, že se tomu budete smát. A takhle celý den něco vypráví.

Nicméně jsem usoudila, že většinou to, co upovídaní lidé říkají, je zajímavé (aslespoň z mého pohledu); ať už je to cokoliv. A protože mám ráda lidi, kteří mají co říct, musejí to tak mít i ostatní lidi.
Takže (a svým způsobem můžu za tuhle vlastnost být opravdu ráda, i když mi ji v dětsví hodně vyčítali) odteď budu dávat najevo svoji upovídanost a vykecám lidem díru do hlavy! ;) Pokud teda o to budou stát.

Abyste ale měli o čem mluvit, tak se také musíte něčemu věnovat. Ostatní si rádi poslechnou o nové vědecké teorii, pokud to řeknete laicky a zajímavě a přitom bude znát, že o tom dost víte. Stejně tak ale o nové knížce, seriálu, zážitku, historce...
Chce to něco dělat, aby se pořád něco dělo, ne jen tak seděl doma jako pecivál u pc, což ostatně já dělám teď v tuhle chvíli, když píšu články.
Jestli nad něčím občas strádám, tak je to sociální život. Jasně, mám hodně lidí, s kterýma se bavím, ale jak se říká s jídlem roste chuť, tak na tom něco bude. Chci si povídat celé dny až do šesti do rána! Poslouchat zajímavé přednášky, veselé historky a svěřovat se s nějvětšími tajmestvími (které ve skutečnosti ani nemám).

Shrnuto a podtženo: Abyste měli něco zajímavého o čem mluvit, tak se taky musíte něčemu zajímavému věnovat, protože obecná témata a společné zájmy nejou nekončným zlatým dolem a pak už se většinou mluví o tom, co se děje kolem.
Jednou jsem dokonce slyšela přísloví: "Velcí lidé hovoří o nápadech. Průměrní lidé hovoří o věcech. Malí lidé mluví o jiných lidech."
A když se nad tím tak zamyslíte -- to je ten důvod, proč lidé tak rádi pomlouvají. Není to ani tím, že by si chtěli tolik postěžovat, žárlili by, nesnesli tu osobu nebo ji chtěli pošpinit před ostatními, je to proto, že nevědí o čem mluvit a tohle je svým způsobem společné téma, pro které se každý nadchne.