Když mi bylo necelých 14, nevím přesně, vstoupila jsem poprvé do naší akorát založené knihovničky v naší vesnici.
Mimochodem, vede to tam jedna moc milá postarší dáma, která je akčnější než většina mladých lidí; a vždycky říká, že by čtěnárům i platila za to, kdyby chodili do její knihovny (a ano, knihovna je zdarma).
Nechala jsem se smysly zavést k fantazy poličce a helde. Obálkou mě zaujala sága prokletých, s nadšením si jí půjčila a pak už jenom všem o svém novém objevu vyprávěla.
Když se mě ptala máma, odpověděla jsem a dokonce začala popisovat děj, stejně tak u dědy a všech dalších rodiných příslušníků.
A pak jsem jednoho dne zabloudila na internet, abych si přečetla něco o dalších dílech. Co jsem našla, a nečekala jsem, bylo, že se kniha hodnotí jako červená knihovna. A napříště, když jsem se vrátila do té samé knihovny, mi začali knihovce nadšeně nabízet jejich oblíbenou "červenou četbu". Několik historických románů, pár trochu méně historických...
Když se nad tím tak zamyslím zpětně, je fakt, že sexuálních scén tam bylo fakt hodně, ale tak nějak ... mi to přišlo normální, prostě jsem se nad tím nezamýšlela.
A když si vzpomenu na to, že ve svých 14-ti mi moje máma jeptiška zakazovala číst poslední díl stmívání, protože to prý není pro holky v mém věku, jo... docela slušný začátek :)). Musím ale říct, že je to první a poslední červená knihovna, která mě v životě chytila a to dost možná jen protože, že v ní bylo hodně prvků fantasy a nevěděla jsem, co je to vlastně za žánr.
Žádné komentáře:
Okomentovat