Ať už vám lidi budou o vás říkat cokoliv, nevěřte jim. Protože každý má na svět trochu jiný pohled, zkreslený a tak vám názor ostatních lidí moc do života nepřinese.
Je to jako v té bajce o třech slepcích a slonovi, kdy se každý snaží říct, co je před nimi, ale každý nahmatal něco jiného (chobot, nohu, ocas). Všichni mají svým způsobem pravdu v tom co říkají, jsou přesvědčení o své verzi pravdy a nechtějí, aby je ostatní tahali za nos.
Když vám tedy někdo něco řekne, neberte si to příliš osobně... Protože on vás vidí z trochu jiné stránky, nezná celý příběh a řekne vám jen to, co vidí on sám. Jenomže stejně jako v té bajce je to jen výpoveď slepce, který se snaží dopátrat se pravdy.
Dám vám příkad. Když jsem chodila do první třídy na základní školu, měla jsem jako třídní učitelku ehm... nepříliš milou dámu, která mi nedávala najevo zrovna vřelou lásku. Řekla mi, že na to nemám, že na škole nemám co dělat, že se nedokážu soustředit a že bych měla jít na zvláštní školu. A já jí uvěřila. Naštěstí jsem ale měla mamku, která mě podpořila a říkala, že to spolu zvládneme.
Naštěstí jsme příští rok už dostali jinou učitelku a stou jsme se vesměs ignorovali. Teď jsem najednou dostala příležitost se prosadit. No a dopadlo to tak, že z páté třídy na základce jsem se rozhodla odejít na gymnázium, a to z jednoho prostého důvodu -- nikdy jsem se neučila ale na základce jsem měla vždycky samé jedničky.
Neučím se ani teď, ale i tak mám na vysvědčení vždycky vyznamenání, odjíždím studovat na rok do USA (snad) a vypadá to, že se asi přihlásím na medicínu.
Párkrát jsem si představila, jak by se asi tvářila ta sáma učitelka, kdybych k ní přišla a všechno jí to vyložila. Jak mi řekla, že na to nemám a že bych měla jít na zvláštní školu. (Vsuvka: I kdyby se mi koneckonců dostalo takové příležitosti, už bych to asi neudělala. Protože vím, že by to stejně nic nezměnilo, jenom bych si vybila svoji zášť. A taky vím, že negativní chování k ostatním lidem nikdy ničemu nepomohlo). Vůbec nevím, kde něco takového vzala, ale naučila jsem se od ní jednu věc: Nikdy neříkejte lidem, co dokážou a co ne, nebo vám ještě uvěří a vy jim seberete příležitost k růstu. A i kdyby to všechno takhle bylo, dítěti nikdy nemůžete říct nic špatného o něm samým. Děti to špatně nesou, berou si to moc k tělu a pak to ovlivňuje jejich celoživotní názory.
A možná proto bych i chtěla v budoucnu pracovat s dětmi, protože vím, že se dají snadno ovlivnit, a já bych je ráda přivedla na tu správnou cestu, ukázala bych jim, že nemusejí dělat v životě to, co se jim řekne, ale že se mohou rozhodnout samy, kudy se vydají, co podniknou a jaký život budou vést. Ukázala bych jim, že všechno na světě je možné, a že nemají věřit těm, co se jim budou stavět do cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat