To nezní jako příliš těžká otázka, že? :)
Odpovědí se nabízí hned víc... z přátel, z rodiny, z toho, že mám kde žít, co jíst, z toho, když si vzpomenu na tu hrstu lidí, na které mi opravdu záleží. A přesto někdy na všechny tyhle hodnoty zapomínáme, chodíme tmou a neuvědomujeme si, jaké štěstí v životě máme.
Všechno je to o vděčnosti. Jednou jsem byla na nějaké přednášce o alternativní medicíně (přišla jsem pozdě a moc se toho nedozvěděla) a ten pán se ptal publika, kterou vlastnost potřebujeme, abychom jednou došli do cíle, abychom podstoupili jakousi duchovní cestu.
Ani jsem se nemusela zamýšlet a první co mě napadlo byla vytrvalost. Ale on jen zakroutil hlavou a řekl, že je to vděčnost. A měl svým způsobem pravdu, protože vděčnost je to, co nás vede tou cestou. Pokaždé, když budete smutní, vzpomeňte si na všechno, co na světě máte a poděkujte. I kdyby to měl být jen dík za to, že máte tohle tělo, že můžete hýbat s těmito prsty, že můžete myslet touto hlavou... Projevte dík a svět bude hned o trochu veselejší.
Pro mě největší radost na světě je, když jsem sama sebou a když můžu jednat s lidma a oni mě přijímají takovou jaká jsem. Když před nimi může dělat ty největší vylomeniny a oni se budou smát, ale vím, že mě nepomluví za rohem.
Člověk by měl vyhledávat takovou společnost, kde ho lidé přijmou takového jaký je, ne pod maskou přetvářky. A ačkoliv se někdy chceme dostat mezi vytříbenější společnost, vždycky jsem došla k názoru, že být sama sebou je v životě to nejdůležitější a pro štěstí i nutný předpoklad.
Žádné komentáře:
Okomentovat